Filip Indrst hodnotí uplynulou sezónu jako úspěšnou

Ahoj, Filipe, nabízí se již klasická první otázka, byla sezóna 2025/2026 z Tvého pohledu týmově úspěšná?

„Za mě to byla úspěšná sezóna, poprvé v historii se nám podařilo přejít přes první kolo play-off, i když to tentokráte bylo „jen“ předkolo. Musím přiznat, že když jsme tvořili tým před sezónou, byl jsem osobně trošku skeptický k týmovému úspěchu, ale smekám před námi, před celým týmem, nakonec nám do „šestky“ chybělo pár bodů.“

Jak to vidíš ty osobně, přece jen ses stal nejlepším střelcem týmu, zaznamenal jsi dokonce 3 hattricky.

„Já měl letos obrovskou radost, že se mi vůbec povedl ten první hattrick, byl to totiž úplně první hattrick v Ačku. To, že byly nakonec tři, jen podtrhuje to, že jsem měl opravdu štěstí tuto sezónu. Sám bych toho určitě ale nedosáhl. Hodně mi pomohli moji spoluhráči, kteří zejména v přesilovkách dost dřeli v můj prospěch a já už to pak měl „jen“ trefit."

Ty jsi měl před sezónou osobní střelecký cíl, tak podařilo se jej překonat?

„Ano, bylo to dvacet branek. Přenesl jsem si to z loňské sezóny, kdy už loni jsme měli před sezónou s Dominikem Suchým sázku, že když dám 20 branek, něco udělá. Tak jsem mu letos říkal, že by to mohl udělat nyní, ale kdo ví, dost věcí se za tu dobu změnilo. V každém případě už jsem byl dost nervózní, měl jsem delší dobu branek 19 a pořád to tam nepadalo. Nakonec to ale dobře dopadlo, a to, že jsem měl nakonec branek 24, byla zásluha celého týmu. A taky jsem rád, že to nebylo jen o brankách, ale že jsem nakonec připsal i nějakou tu asistenci a dostal se přes hranici 50 bodů, od ledna jsem třeba trénoval s pětikilovou zátěžovou vestou, abych byl v zápase ještě lepší.“

Když jsi mluvil o těch spoluhráčích, tak třeba v lajně s Jirkou Brodkem a Martinem Kubíkem vám to klapalo na výbornou, že?

„Myslím si, že naše lajna hrála skvěle, doplňovali jsme se. Třeba Jirka Brodek byl vždycky výborný hokejista, letos z něj spadla ta „deka“, že musí bodovat a on se začal spíše věnovat té „černé práci“ na úkor hlavně mě v lajně, vybojovával puky, nedal nikomu nic zadarmo a i díky jemu se mi letos tolik dařilo. A z Kubajze si rádi s Jirkou děláme srandu, že jsme ho dotáhli ze třetí do druhé lajny.. Ale není to úplně pravda, ten kluk se obrovsky posunul a potřeboval by jen ještě získat trošku víc sebevědomí a bude ještě lepší.“

Na tom, že se ti herně dařilo, měl zásluhu i fakt, že se ti zranění celkem celou sezónu vyhýbala, až na závěr play-off. Můžeme už nyní říct, co se ti stalo?

„Drobná zranění byla už během sezóny, ale nic, co by se nedalo „rozchodit“. Ve druhém zápase předkola, v Opavě, mi ale dvě minuty před koncem vystavil stopku finský hráč soupeře. Po jeho zákroku jsem si natrhl tříslo a uštíplo se mi kousek kosti při úponu svalu na stehenní kosti. Ortel lékařů zněl 2 – 3 měsíce klid.“

Ten ale nepřišel hned, že. Koluje tady taková historka, jak jsi na třetí zápas předkola s Opavou přišel na stadion o berlích a nakonec jsi hrál. Jak se to povedlo?

„Tak já jsem si nemohl nechat ujít ten třetí zápas s Opavou. Je to pravda, na stadion jsem přišel o berlích, asi někde koluje i fotka. Vlastně celou rozcvičku jsem strávil u našeho maséra Libora, kterému moc děkuji, že udělal maximum pro to, abych mohl nakonec opravdu nastoupit. I když to bylo s velkým sebezapřením, nepopírám, že na rozcvičce jsem skoro brečel bolestí, i přes prášky a injekce, co jsem měl, ale nakonec jsem to nějak rozjezdil a vydržel půl zápasu. Když už to bylo jednoznačně 5:0, tak jsem se s trenéry domluvil, že se stáhnu. A řeknu vám, když jsem to v šatně oznámil, bylo to úžasné, jak mi kluci v kabině poděkovali potleskem. Takže jsem věděl, že to přemáhání a chuť po týmovém úspěchu za to fakt stálo, a to vítězství pak pro mě dostalo ještě větší váhu.“

Stal ses premiérovým Hráčem měsíce v Kopřivnici, měl jsi nominace na CCM hráče měsíce v rámci celé 2. ligy i Sportovce okresu. Odehrál jsi v Novém Jičíně Utkání hvězd, kde ti vítězství v rychlostní soutěži uniklo jen o kousíček, takže individuálních ocenění taky na jednoho hráče za jednu sezónu dost.

„Fuuuu, málo toho není, no. Za každé individuální ocenění jsem strašně rád. Já se netajím tím a vím to, že jsem hráčem, který potřebuje i tato osobní ocenění pro další motivaci do práce. Ale musím říct, že jsem byl tak trošku jak Alenka v Říši divů v letošní sezóně, ono to nějak tak chodilo skoro „samo“. Měl jsem podporu v rodině, v osobním životě, skvělé spoluhráče, takže to bylo tak asi vyústění všeho dohromady. Nominaci na CCM hráče měsíce jsem měl vlastně úplně jako první z Kopřivnice, pak ji dostal i Dominik Suchý. Utkání hvězd jsem si užil a podle mě jsem tu rychlostní soutěž vyhrál. Řekněte sami, rozdíl 0,04 s snad ani nejde na stopkách změřit. (smích) Ale už nominace do samotné soutěže, kdy mě tam bez mého vědomí nominoval Lukáš Forman, byla úspěch a mohl jsem být rychlejší, nooo.“

Je někdo z týmu, který podle tebe udělal největší progres během sezóny?

„Musím říct, že jsem na začátku sezóny byl trošku skeptický k tak mladému týmu, ale jako tým jsme rostli po celou sezónu, rostli mladí kluci pod dohledem „starých“, zkušených spoluhráčů a byla radost to sledovat. Obrovsky to v kabině zvedl Lukáš Forman, a ten progres byl třeba hodně vidět u Martina Kubíka.“

V čem myslíš, že bylo jádro úspěchu?

„Myslím si, že máme nejlepší partu ve 2. lize, a to je vždycky základ. Dokážeme držet za jeden provaz i mimo led, scházíme se na společných akcích apod. A potvrdil mi to třeba i ne úplně standartní incident s havířovskými fanoušky, kdy jsme se zase týmově postavili jeden za druhého.“

Co říkáš na kopřivnické fanoušky?

„Je to tady moje 5. sezóna, byl jsem zvyklý na zápasy, kam chodilo v průměru tisíc diváků. Tribuny se zejména v minulé sezóně dost vyprázdnily, ale přišlo mi, že se lidé začínají pomalu zase vracet. Určitě se to odvíjí i od úspěchů na ledě. Jádro kotle je aktuálně sice o něco menší, ale jsou to kluci s obrovským kopřivnickým srdcem, kteří jezdí i na venkovní utkání. Já jsem měl možnost v sérii s Prostějovem strávit čas přímo s nimi v kotli a jsou to opravdu skuteční srdcaři, je jim jedno, jaký je stav, neúnavně nás povzbuzují po celý zápas, za což jim patří obrovský dík.“

Co nyní Filip Indrst dělá, když skončila sezóna?

„Já jsem ještě trénoval děti ve Frýdku – Místku do konce jejich sezóny, dával jsem co největší klid tomu tříslu a těším se ještě na další volno a dovolenou, protože sezóna byla fakt dlouhá a náročná. A budu se muset tak nějak rozhodnout, co v příští sezóně.“

Hokej zabírá kromě pejska Dustyho celý tvůj volný čas, že, hraješ, trénuješ mládež ve FM, studuješ trenérskou licenci A v Praze. Jak to stíháš?

„Ano, Dusty to je můj parťák, a když se o něj nemůžu zrovna postarat já, pomůže mi maminka, která má stejnou borderkolii, tak ho dám k ní „do psí školky“ na pohlídání. Je to tak, hraju, trénuju mládež ve FM, kde jsem na různých trenérských pozicích od přípravky až po 7. třídu. Studuju trenérskou A licenci. Je to náročné, ale vybral jsem si to sám. Je toho moc, ale baví mě to. Zatím se mi to daří zvládat. A ta změna, že jsem mohl odjet z toho hokejového kolotoče do toho studijního, bydlet u přátel a blízkých, přijít na jiné myšlenky, mi vlastně pomáhala zvládat ten nabitý program.“

Během letní přestávky často měníš led za hokejbalové hřiště, jak to vidíš letos? V jednom z minulých rozhovorů jsi zmínil i to, že se jako trenér máš podílet na rozvoji mládežnického hokejbalu...

„Už to nevidím letos na velké hokejbalové věci. Zaprvé i to zranění, co doléčuju, mě v nějaké přípravě a zápasech zabrzdilo, ale hlavně si uvědomuju, že už toho je fakt hodně a musel jsem si trošku vybrat. Takže podle zdravotního stavu se uvidí, jestli letos zvládnu alespoň nějaké zápasy jako hráč. Trenéřinu jsem musel „pustit“ hlavně z časových důvodů, to už bych asi nezvládl všechno dělat naplno.“

Děkujeme za rozhovor a ať se Ti daří v dalším osobním i hokejovém životě!

„Já bych chtěl ještě poděkovat panu Hrubému vůbec za příležitost začít hrát dospělý hokej před pěti lety tady v Kopřivnici, stejně jako za toleranci mého trenérského i hráčského kolotoče během sezóny. Díky patří taky Dominiku Suchému, který mi před letošní sezónou pomohl najít motivaci k další práci. A taky Ondrovi Sluštíkovi, který svou práci manažera dělá podle mě opravdu dobře. Dále fanouškům a všem lidem, kteří mě po celou sezónu, ale vlastně po celou dosavadní kariéru podporovali, a to, že se mi daří, je i jejich zásluha. Ať už to do dalších sezón dopadne jakkoliv, jsem moc rád za tuhle kopřivnickou partu.“