Před Davidem Holubem je druhá sezóna za mořem

Davide, gratulujeme k draftu do Green Bay Gamblers!

Děkuji, byl to zážitek, když jsem byl v červnu draftován do nejvyšší americké juniorské ligy. Přesunu se tak z Kanady ze Soo Greyhounds v OHL do Ameriky.

Těšíš se na novou sezónu? Co očekáváš?

Ano, těším se moc. USHL je nejvyšší úroveň juniorského hokeje v USA, kde kladou velký důraz na individuální rozvoj hráčů. Tréninky jsou sestaveny pro každého hráče individuálně, a to jak na ledě, tak mimo led. Zároveň kladou velký důraz na školu. Každý musí studovat, buď online, nebo dochází učitelé přímo na halu nebo k hráči domů.

Takže je třeba se na novou sezónu velmi dobře připravit. Jak se připravuješ ?

Letní přípravu jsem začal letos o něco dříve, jelikož jsme se Soo Greyhounds - Ontario hockey league (tým, kde jsem strávil loňskou sezónu v Kanadě) vypadli v prvním kole play off. Přípravu jsem začal individuálně u pana Pecy v Praze. Takže bydlím v Praze. Denně od pondělí do pátku mám tréninky rozděleny do 2-3 fází. Většinou ráno jsme 3 hodiny v posilovně. Odpoledne chodíme hodinu běhat nebo jsem na airbiku, a pak led. Tento režim budu mít až do 20. srpna. Potom kolem 23. srpna bych měl odletět do Green Bay, kde se mám 26. srpna hlásit na kempu v hlavním týmu.

To zní velmi zajímavě a hlavně nabitě …

Trošku možná jo, ale je třeba se kvalitně připravit. Na led chodím už od května. Každý týden většinou 3-4x. Individuálně chodíme s klukama z Kanady k Radkovi Dudovi a další ledy máme u pana Erata. V tomto modelu bychom měli trénovat taky až do mého srpnového odletu.

A kdy úplně poprvé David Holub vyjel na led?

První krůčky jsem udělal ve svých 4 letech v Kopřivnici se svým dědou Jarou Drozdem, který je a vždy byl pro mě velkou oporou, jelikož hokej taky hrával. (Jaromír Drozd, odchovanec Kopřivnice, člen A-týmu v úspěšných 80. letech)

Jak dlouho jsi v Kopřivnici hrál?

V Kopřivnici jsem hrál do 7. třídy. Během 7. třídy jsem dostal nabídku odejít do Třince. První rok (8. třída) mě děda nebo mamka vozili denně do Třince. Trávili tam 3-4 hodiny, abych mohl s týmem odtrénovat vše, co bylo potřeba. Od 9. třídy mi klub dal náhradní rodinu, u které jsem bydlel, stravoval se atd. Jelikož jsem byl ostaršen o ročník, tak jsem trénoval s dorostem, kde byly tréninky dvoufázově. Tudíž i základní školu jsem dodělával individuálně.

Jak vzpomínáš na „Kopřivnickou hokejovou dobu“?

Vzpomínám jen v tom nejlepším. Vždy to bude pro mě mateřský klub, který mi dal v mých začátcích všechno, co jsem potřeboval.

Vracíš se na kopřivnický zimák? Sleduješ dění v HC?

Bohužel na zimák moc nechodím. Přes sezónu jsem byl v Kanadě a teď půjdu do Ameriky, takže vše sleduji jen přes sociální sítě anebo na stránkách klubu.

Dá se tedy zpětně říct, co ti začátky v Kopřivnici daly nebo vzaly?

Nikdy bych neřekl, že by mi Kopřivnice něco vzala, spíš naopak. Vždy jsem měl vše, co jsem ke svému rozvoji potřeboval, jak ledy, mnohdy i zápasy se staršími ročníky, spoustu kvalitních tréninků a hlavně trenéry, kteří vždy měli se mnou trpělivost, pochopení.

Když se ohlédneš zpět, je něco, co bys třeba udělal jinak?

Nemyslím si, že bych něco měnil. Každý čas strávený v Kopřivnici, nebo Třinci mi dal strašně hodně a posunul mě vždy o kus dál, a to jak z pohledu hokejového, tak i lidského.

Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch / hokejový zážitek?

Je těžké říct, který úspěch byl největší :-). Určitě jsem pyšný na to, že jsem vyhrál s dorostenci Třince extraligu dorostu a další rok extraligu juniorů. Jsem moc rád, že jsem součástí reprezentace, a to od 15 let (VTM projekt) následně U16, U17,U18 i jako kapitán nebo asistent. V neposlední řadě jsem hrdý na loňský turnaj Hlinka Gretzky Cup v Edmontonu, kde jsme získali stříbrné medaile.

Skvělé, tak ať se daří pořád dál. Měl bys nějaký vzkaz mladým klukům? Na co si třeba dát pozor, co by mohla být cesta k úspěchům?

Za každým úspěchem je tvrdá práce, dřina, pokora. I když se nebude dařit, nebo něco nepůjde podle vašich představ, tak nikdy nevěšte hlavu. Je potřeba se držet své vize, čeho chcete dosáhnout a jít si za svým. Ale vždy je potřeba na všem tvrdě pracovat a dodržovat životosprávu! A taky je skvělé mít někoho, kdo vás podporuje. Chtěl bych poděkovat hlavně mému dědovi Jarovi Drozdovi a mojí mamce, kteří mě od úplného začátku podporují na mé hokejové cestě.

Děkujeme za rozhovor a držíme palce, ať se Ti v dalším hokejovém životě daří a zdraví slouží. Na novém dresu bys měl nosit rysa, co říkáš na nové kopřivnické dresy?

Nové dresy se mi moc líbí, jak se Adamovi Hrubému podařilo propojit tradici s moderním designem. Libí se mi, jak logo spojuje hokejku, puk a list kopřivy. Vypadají profesionálně a sjednocení napříč mládežnickými kategoriemi působí profesionálně a klubově.